Firma jako improvizační divadlo

Improvizační divadlo není jen zábava. Z jeho principů mohou těžit týmy i celé organizace.

Improvizátoři hrají bez scénáře. Přesto některá improvizační představení působí jako režírované, nazkoušené inscenace – považte, skupina lidí vytvoří před zraky diváků z jedné vody na čisto poměrně smysluplný tvar a dobře se u toho baví. Jak to dělají?

Začínající improvizátoři se často učí sledovat několik základních principů. Tím hlavním je princip „Ano, a…“ Ve svém jednání se vztahují ke druhým improvizátorům na jevišti, vedou je v patrnosti. Nemusí s jejich postavami souhlasit, ale dobře je poslouchají a navazují na ně. Naopak, když si každý mele tu svou, tak nikdo na jevišti, ani v hledišti za chvíli neví, o čem příběh je.

Protože improvizátoři vědí, že všichni na jevišti sledují podobné principy, snáze se jim spoléhá jeden na druhého. Okolo těchto principů se skupina sebeorganizuje. Každý improvizátor na jevišti je zároveň režisérem, scénáristou i divákem.

Také v kontextu organizací mluvíme o tzv. jednoduchých pravidlech. Skrze ně můžeme popsat firemní kulturu. „Podle jakého souboru pravidel se k sobě lidé v organizaci skutečně chovají?“ A také v organizacích platí, že když jsou pravidla sdílena a dobře zvolena, lidé potřebují méně vedení (scénářů a režírování).

Některá organizační pravidla fungují lépe než jiná. Například pravidlo “Hlavní je neudělat chybu.” oslabuje možnost experimentovat a hledat nové cesty. Chyby jsou přirozenou součástí procesu učení a objevování. Organizace, která se neučí, umírá.

Proto další běžný princip improvizace zní „Vezmi chybu do hry“ – Improvizátoři se učí věnovat více pozornosti chybám i zdánlivě nesmyslným nápadům, protože vlastně dopředu nelze poznat, jestli náhodou tenhle nápad neotevře dveře k něčemu, kvůli čemu stálo za to se ten den na jevišti sejít.
Třetím důležitým principem improvizace je „Buď tady a teď“ – Když máme pocit, že musíme vymýšlet nové věci a příliš usilovat o to, aby příběh pokračoval, tak jen přehlížíme něco, co už dávno na scéně je. Není možné, aby se nedělo nic. Je třeba si jen všimnout.

Princip „Buď tady a teď“ uplatníte mj. v komunikaci. Díky soustředění se na přítomnou chvíli budete lépe vnímat a pohotověji reagovat.

Úspěch improvizátorů bychom mohli dobře vysvětlit také skrze sdílený smysl toho, co dělají. Jeden z možných popisů smyslu, ke kterému je milo se připojit, nabízí celosvětově působící organizace Applied Improvisation Network:

Improvizační praxe má sílu zlepšit kvalitu lidských životů, společenství a organizačních vztahů. Hra a spontánnost podporují osobní a profesní růst a podporují inovace. (…) Improvizace učí štědrosti, spolupráci, důvěře a experimentování. Snižuje úzkost a uvolňuje tvořivost. Její přínosy jsou otevřeny lidem všech věkových kategorií a životních stylů. (Applied Improvisation Network, “Our beliefs”, http://appliedimprovisation.network, převzato 1.10.2017)

Za úspěchem organizací stojí kultura, ve které lidé pracují. Tu charakterizuje např. sdílený smysl a jednoduchá pravidla. Improvizačním divadlem se můžeme při stanovování těchto pravidel inspirovat. S jejich zaváděním do praxe nám může pomoct tzv. aplikovaná improvizace. Přirozeným a hravým způsobem tak můžete měnit firemní kulturu.

Závěrem jeden tip na hru, která na cvičné rovině učí improvizačnímu principu „Ano, a…“. Hru můžete zařadit jako rozcvičku, když se vám ve tvořivém procesu nedaří hnout se z místa.

Hra „Ano, a…“: Bavte se ve dvojici třeba o tom, kam byste spolu jeli na dovolenou. Střídejte se po jedné větě či souvětí. Vždy začínejte slovy „ano, a…“ a rozvíjejte informaci, kterou řekl váš kolega jako poslední.

Příklad:
A: Co kdybychom jeli na dovolenou do Číny?
B: Ano, a mohli bychom si tam dát pravý čínský čaj.
A: Ano, a když si ho dáme, tak celou noc budeme vzhůru.
B: Ano, a tak pojedeme na noční prohlídku tamních krás.
A: Ano, a zamilujeme se do orientální krásky.

Pavel Wieser

Lektor aplikované improvizace a jednatel NANDARU (nandaru.cz)