Svoboda se vším všudy nebo bezpečí jistoty? Co chceme víc?
Magda Vašáková Loumová
Po roce 1989 se vyprávěla bajka o tom, jak to prý vlastně máme s tou potřebou svobody a jak údajně neumíme nést tíhu zodpovědnosti a dalších věcí, které k ní náleží. Popravdě nevím, zda má současného autora, pokud ano, děkuji mu za názorný materiál a dovolím si ji podat zkráceně po svém.
Zvířátka žila v zoologické zahradě v kleci, která byla malá, všichni se tísnili jeden na druhého, žádný prostor pro pohyb, natož na vlastní potřeby – skákání, plavání, ležení, plazení a tak dále. Měli jen mříže kolem sebe a nad hlavou plechovou střechu, jedli jednou denně. Pravda, nepršelo tam a jídlo přicházelo pravidelně každý večer. Nebyl sice výběr, bylo to pořád to samé, ale bylo to jisté. Jednou v zahradě vznikla vzpoura a zvířátka byla osvobozena z vězení.
Dveře klece se otevřely a každý mohl svobodně ven. Zvířátka se držela pohromadě, bála se jít každý sám na vlastní pěst. Jen pár se jich rozuteklo do okolí. Večer začalo pršet a zvířátkům byla zima a měla hlad. Vzpomínala na to, jak do klece nepršelo a jak večer přišel ošetřovatel a nakrmil je. Den za dnem je volnost přestávala zajímat a touha po jídle a suchu je zaměstnávala natolik, že ztratila chuť objevovat, co svoboda skýtá. Jednoho večera se zvířátka rozhodla.
Vrátila se do zahrady, vlezla zpět do klece, zavřela dvířka a trochu smutně a rezignovaně čekala na krmení…
Pokračování na webu… |
