Výcviky koučů v praxi
Motto: „Chytrý se učí pět let, hlupák to stihne za den.“ (vietnamské přísloví)
Koučování je módní pojem. Jakoby každý manažer byl automaticky koučem, koučuje každý každého a všechno.. Čím dál více potřebujeme umět rozlišovat mezi skutečnými a sebezvanými kouči. Jednou z možností je zajímat se o jejich kvalifikaci. A možná i vy sami uvažujete o výcviku koučů buď pro sebe nebo pro své zaměstnance. Je-li tomu tak, čtěte dál. Cílem tohoto článku je předat dlouholeté zkušenosti z výcviků koučů. Jaké jsou jejich přínosy, jakou kvalifikaci mají profesionální koučové a jaký zvolit trénink pro potřeby naší organizace?
Koučování je na pořadu dne proto, že hospodářství je v recesi, roste konkurence, tlak na výkon a na profesionalitu lidí v širokém slova smyslu. Organizace cítí potřebu pracovat s lidmi způsobem, který umí maximálně využít jejich možností. Bez samostatně uvažujících, kreativních a schopných lidí těžko dosáhneme v náročném ekonomickém prostředí úspěchu. Proto se čím dál více společností rozhoduje rozšířit kvalifikaci svých manažerů o nejúčinnější přístupy v práci s lidmi. Nejvíce rozšířeným je koučování, protože naplňuje právě tyto potřeby. Jak si tedy dobře vybrat výcvikový program?
Nejdříve si ujasněte, jaký má být profil absolventa takového programu. Má to být kouč – profesionál, který je schopný se koučováním živit na volném trhu? Nebo manažer – kouč, který bude využívat koučování v běžné manažerské praxi? Anebo manažer, který umí občas využívat při vedení lidí některé jeho principy a metody? Či stačí jen „okořenit“ manažerskou praxi některými koučovacími dovednostmi?
K profesionálnímu koučování je třeba komplexní výcvik, který je sebezážitkový a dá se přirovnat k jiným komplexním výcvikům pro práci s lidmi. Zpravidla trvá asi tři roky a svojí náročností se vyrovná vysokoškolskému bakalářskému studiu. Množství teorie, výcviku a supervizí se pohybuje od 350 do 750 hodin. Jde vždy o certifikovaný výcvik, přičemž podmínky certifikace kromě účasti, závěrečné práce a domácích úkolů zahrnují také závěrečné zkoušky.
Chcete-li, aby vaši manažeři uměli využívat principů a postupů koučování ve své běžné práci s lidmi, pak zpravidla stačí méně náročný výcvik. Měl by být ovšem stále koncepční, nabízet dostatečný základ pro pochopení koučování jako profese, jeho role a významu a pro schopnost vedení celého koučovacího rozhovoru. Takový výcvik může být například půlroční a zahrnovat kolem 100 hodin výcviku a supervizí.
Dostatečný přehled o profesi koučování včetně praktického nacvičení některých metod koučování poskytne i kratší výcvik, vždy však v řádech desítek hodin a s kontinuitou (tj. s několika setkáními).
Žádný z těchto výcviků se ovšem neobejde bez dostatečného trénování v praxi účastníků, proto je třeba počítat s prostorem na tento rozvoj v běžném pracovním nebo soukromém životě.
Všechny kratší nebo jednorázové formáty můžeme považovat již jen za „ochutnávku“ koučování, aniž bychom si mohli klást za cíl, že jejich účastníci budou moci nazývat svoji činnost koučováním. Mohou sloužit jako úvod do základů koučování, tj. pochopení jeho podstaty a přínosu a pro přehled o některých využívaných technikách. K tomu pak stačí například dvoudenní kurz s jednodenním návazným workshopem. Nelze ovšem počítat s tím, že by účastníci byli schopni využívat koučování ve své praxi; budou mít jen lepší přehled o možnostech v práci s lidmi a budou umět prakticky využívat některé z koučovacích technik.
Absolvent koncepčního výcviku v koučování s dostatečnou praxí může požádat o akreditaci u České asociace koučů (www.cako.cz). Například pro první stupeň (akreditovaný kouč) je třeba absolvovat nejméně 60 výukových hodin zaměřených na vzdělávání v oblasti koučování. Požadavky na akreditaci koučů ve třech stupních se tedy můžete řídit při rozhodování o rozsahu výcviku, ale také v první fázi výběru koučů, pokud chcete využít jejich služeb.
Jak dlouho tedy trvá „výchova“ kouče? Opět záleží na nárocích na jeho práci. Některé principy koučování mohou lidé zavést do své práce již po několika dnech tréninku. Chce-li se však někdo živit jako profesionální kouč v tržním prostředí, potřebuje nejen několik let specializovaného výcviku, ale i několik let odpovídající praxe.
A jak rozpoznat, zda je nabízený kurz dostatečně kvalitní? Především je zcela zřejmé, že pokud vám někdo slibuje naučit se koučovat na dvou až třídenním kurzu, jde o podvodníka, který nemá s profesionálním koučováním nic společného.
Při výběru výcviku je také třeba se podívat na jeho obsah. V něm můžeme rozlišovat nejen podíl teorie a praxe, ale také podíl změny myšlení a chování, který přináší. Výše zmíněné komplexní výcviky předpokládají práci účastníků na jejich osobnostech, zatímco skromnější formy rozvoje se kromě nezbytných principů koučování zabývají hlavně trénováním příslušných technik. Získal-li ovšem absolvent takového výcviku jen koučovací dovednosti, aniž by přijal filozofii a principy koučování do svého nitra, je lépe, pokud svoji práci koučováním nenazývá – může pak snadno docházet k omylu o tom, co je a není koučování a negativně ovlivňovat prestiž této profese u odběratelů a veřejnosti.
Nezáleží vůbec na přístupu, který je v pozadí koučování (zda je to systemika, NLP, PCA, gestalt či další teoretická zázemí), ale spíše na zkušenostech organizátora (jak dlouho už podobný výcvik realizuje, kolik má absolventů a jak jsou spokojeni) a na osobnostech a schopnostech supervizorů. Můžete se také zajímat, které výcviky mají nejlepší koučové. Česká asociace koučů nedávno schválila akreditační systém pro výcvikové programy: tam se můžete ještě podrobněji informovat o tom, jaká kritéria musí výcviky naplňovat.
Kvalitní a koncepční výcviky koučování, realizované ve firmě v dostatečném množství, výrazně ovlivňují firemní kulturu směrem ke zlepšení vztahů, průchodnosti komunikace, zvýšení vzájemné důvěry a loajality k firmě, ke zvýšení samostatnosti a iniciativnosti pracovníků, vyšší kreativitě, lepšímu (týmovému) rozhodování – zkrátka k mimořádně velkému profesionálnímu růstu pracovníků a k lepším výsledkům podnikání.
A že i kratší výcviky dokážou podnítit významné změny, dokazuje následující hodnocení jedné absolventky:
“ Čím dál víc si uvědomuji, že si kladu v běžných situacích koučovací otázky; jen pár, abych si něco ujasnila, utřídila. Celý tento nový proud ovlivňuje moji komunikaci s okolím, vidím věci v mnohem širším kontextu než předtím. Koučovací otázky používám tam, kde nejsem schopná jinou cestou přesně zjistit, co partner chce, jaká je jeho představa apod. Na základě kurzu jsem také získala větší vnitřní stabilitu a integritu, zvýšilo se mi sebevědomí a celý tento myšlenkový proud jsem přijala jako jakousi platformu pro budování vlastní životní filozofie a přístupu k životu.“
Klára Hejduková
předsedkyně České asociace koučů