HRM 4/08
Rozvoj a vzdělávání

Koučinkový boom ve firmách – módní vlna nebo nutný trend?

text: Alena Kazdová, foto: archiv

Klára Hejduková pracuje jako kouč, supervizor výcviků koučů a konzulant při změnových projektech v podnikatelských společnostech. Je též členkou České systemické společnosti a International Coach Federation. V koučování dosud pracovala s 200 klienty, kterým poskytla téměř 5 000 koučovacích hodin. Mnoho dalších klientů učí koučovat.

Perex:

Česká asociace koučů (ČAKO) má od letošního ledna novou předsedkyni. Stala se jí Klára Hejduková, která se koučinkem ve společnosti Extima už zabývá 10 let a je jedním z průkopníků systemického přístupu v koučování. Podle ní koučování umožňuje jednotlivcům i firmám měnit dosavadní způsoby uvažování, a pomáhá aktivně nalézat nová řešení na otázky, které před  námi v práci i v soukromí vyvstávají.

Slovo koučink je vnímáno téměř jako zázračný recept na rozvoj a řešení pracovních problémů. Ve firmách se stává i motivačním benefitem pro klíčové zaměstnance. K čemu dnes koučování slouží?

Koučování je využíváno k mnoha záměrům a skutečně jedním z nich může být, a často i bývá, velmi efektivní forma benefitu. Za sebe mohu říci, že kdybych ve firmě měla rozhodovat o benefitu, jednoznačně něco takového vyberu. Je prokázáno, že když nabídnete lidem jako zaměstnavatel možnost využívat služeb kouče, významně se posiluje jejich loajalita vůči firmě.

To ovšem není na koučování to nejdůležitější. Koučování je přínosné hlavně tím, že přináší skutečně systémové změny a zvyšuje výkonnost a spokojenost. Řeší souběžně věci pracovního i osobního života. Při koučování se tyto dvě oblasti nedají úplně od sebe oddělit. I když jako koučové s lidmi pracujeme na jejich pracovních cílech, tak to mnohdy nelze udělat jinak, než že se koučovaní rozvíjejí osobnostně. Kouč tak pomáhá i v jejich osobním životě. A i tento fakt je velmi přitažlivý pro koučované osoby.

Proč firmy koučování využívají čím dál více ?

Koučování může nastartovat změnu postojů a myšlení lidí. A to velmi pozitivně ovlivňuje pracovní výkonnost. Koučování je o tom, jak se na věci dívat, jako o nich přemýšlet, což vám kurzy a tréninky nezajistí. V kurzu se sice naučíte, jak postupovat, jaké techniky používat, ale v praxi můžete narazit na věci, s nimiž si nedokážete podle naučených postupů, triků a technik poradit.

Uvedu příklad: obchodník se naučí, jak postupovat při obchodní schůzce, natrénuje si to, dělá to automaticky až mu to přejde do krve. Jenže je to typ člověka, který se při setkání se silnou osobností, necítí úplně jistý “v kramflecích”. Znervózní, výsledek pak nemusí být dobrý.  A to je něco, co žádný trénink nezmění, to změní jedině koučování. Při něm se jde víc do hloubky osobnosti, musíte zjistit, jak ten dotyčný o sobě přemýšlí, jak se cítí v různých situacích, co s tím udělat, aby se to změnilo. Takže na změně myšlení a postojů se dá pracovat právě jen koučováním.

Stručně řečeno – koučování zahrnuje oblast, na kterou už nestačí školení, přednášky, tréninky, nácviky. Když se něco týká myšlení, osobnosti, vztahů k sobě a okolí, emocí – tak tam pomáhá právě koučování.

O koučování se často hovoří a píše, objevujeme ho vlastně jako nový fenomén. Vědí vaši klienti, co od kouče čekat?

Někteří vědí, někteří si nás stále pletou s poradcem či trenérem. Podle mé zkušenosti většina lidí u nás zažívá koučování poprvé.  Nevím, zda je důležité předem o tom něco vědět nebo nevědět, protože zkušený profesionální kouč si musí poradit s každým klientem. Najít k němu vztah a ten rozvíjet.

Jaká by tedy měla být osobnost kouče a jak si ho má firma vybírat?

Výběr kouče je velké téma samo o sobě. Pokud máte zkušeného, profesionálního kouče, tak ten si umí s klientem vytvořit vztah založený na důvěře, umí se s ním domluvit. Opakuji tady důležité slůvko – profesionální kouč. Obvykle vám profesionální kouč také nabídne pilotní koučování zdarma, abyste jako zákazník “na vlastní kůži” zažil co vám taková spolupráce může přinést. Ostatně i samy firmy se už v poslední době dožadují pilotního koučování, protože jejich dosavadní zkušenosti s kouči bývají různé a nechtěji se tzv. spálit. Sama jako kouč tomu dobře rozumím, investice do koučování není pro firmu nijak levnou záležitostí. Jistým vodítkem může být i akreditace kouče v profesní asociaci. Pouhé členství nic neznamená.

Jaké druhy zakázek na koučování se ze strany firem objevují nejčastěji?

Obecně se velmi podobají zakázkám na rozvoj lidí ve firmách. To znamená, když někdo chce, aby mu obchodníci líp prodávali, tak si zvolí nějaký speciální kurz na rozvoj obchodních dovedností. Ale může také toto dát jako požadavek na kouče. Nebo když chce manažer zlepšit svou sebeprezentaci či způsob komunikace, také si k tomu může vybrat kouče. Konkrétní typ zakázky je vždy závislý na potřebách dané firmy. Třeba z oblasti top managementu přicházejí hodně specifické požadavky. Například na propojení osobního rozvoje top manažera s rozvojem a strategií firmy. Často si přitom vrcholoví manažeři řeší s koučem své osobní problémy, které souvisejí s jejich soukromím a ovlivňují jejich pracovní život. Kouč se tak pro ně mnohdy stává vlastně jediným důvěrníkem, s nímž mohou naprosto otevřeně probírat svůj pracovní a osobní život.

Do jaké míry je při výběru kouče důležité brát v úvahu úroveň jeho vzdělání a praxe, získané certifikáty apod.?

Budu mluvit za pouze Českou asociaci koučů (ČAKO), jejíž jsem předsedkyní. Akreditace u nás jsou poměrně náročné a tedy určitou kvalitu kouče garantují. O ostatních institucích doma a ve světě sice vím, ale nemohu se ke kvalitě akreditací vyjadřovat. Určitě však obecně platí, že pokud má kouč nějaký doklad o absolvovaných hodinách výcviku či o akreditovaných zkouškách, je to při výběru jistě pozitivní hledisko. I když žádná akreditace na světě vám nezaručí kvalitu na 100%. Je to jen jedno z řady hledisek.

Podle mého názoru jsou dále důležité reference. Vždy bych dala přednost nejprve osobnímu setkání, abych kouče sama více poznala.

Z dosavadních nejrůznějších kampaní kolem koučinku u nás nabývám dojmu, že vlastně každý z nás se může stát koučem. Mýlím se? Na čem to závisí?

Koučem se jistě může stát každý, kdo má velkou motivaci a je ochoten investovat mnoho času, energie a peněz do svého rozvoje. Co se týče předpokladů pro profesionální koučování, tam nejde ani tak o talent, jako spíš o osobnostní vyzrálost. Takový člověk musí mít na sobě hodně odpracováno, měl by mít i životní zkušenosti. To bývá pro navázání vztahu s klientem velmi podstatné. Není to tedy rozhodně o tom, jak se někdy uvádí, že kouč je ten, kdo umí klást vhodné otázky.

Výsledky koučování by měly být uchopitelné, změřitelné. Jak se uzavírá smlouva?

Základem úspěchu je opravdu sestavení dobré smlouvy mezi koučem a zadavatelem už na počátku projektu. Mimochodem i podle toho, jak si koučové dokážou vyjednat konkrétní a vyhodnotitelné cíle, lze poznat jejich kvalitu. Obávám se, že někdy nedůvěra ke koučům plyne i z toho, že mnozí si nevyjednají cíle koučování jasně a srozumitelně. Že ty cíle vypadají spíš jako prázdná a abstraktní hesla – např. podpora týmové spolupráce, efektivní komunikace apod.

Výsledky by proto měly být stanoveny tak, aby byly vyhodnotitelné. Takže např. zadavatel si dojedná objednávku na koučování top manažera, od kterého chce, aby byl na poradách stručný a srozumitelný a držel se podstaty věci. Někdy zase má být výsledkem koučování třeba v obchodním oddělení dosažení konkrétního obratu a jasně určených výsledků týmu. Pokud je to takto konkrétně dojednáno, zadavatel sám od porady k poradě, v druhém případě měsíc od měsíce při hodnocení práce týmu, může vidět, zda a jak se projev a práce koučovaných mění. Nepotřebuje tedy zpětnou vazbu od kouče, protože výsledky vidí a posuzuje sám.

Často se hovoří o etice ve vztahu kouč a klient. V čem tkví problém etiky při koučování?

Základním principem je důvěra mezi koučem a koučovaným, z toho vyplývá i zásada dodržení důvěrnosti informací, které koučovaný svěří kouči. Kouč nemůže v žádném případě bez svolení koučovaného sdělovat další straně, co se od koučovaného dozvěděl. Etika ostatně začíná v momentu, kdy si dobře domluvíte smlouvu s klientem. Pokud jsou jasně stanoveny cíle koučování, není třeba se dohadovat o tom, zda kouč bude poskytovat z koučování zaměstnance někomu dalšímu ve firmě zpětnou vazbu. Třeba manažerům nebo lidem v HR. Oni sami v daném časovém úseku mohou na práci koučovaného vidět, jak se cíle koučování naplňují. Tak kouč může dodržovat diskrétnost a zároveň jsou uspokojeny zájmy zadavatele.

A další příklad etického principu: kouč nesmí klienta žádným způsobem ovliňovat svými názory politickými, náboženskými a jinými.

Má ČAKO vypracovaný nějaký svůj hodnotový kodex s etickými principy pro kouče?

Asociace se zatím připojila k obecným etickým principům mezinárodních organizací koučů. Vzhledem k tomu, že se z praxe dovídáme o neetickém chování lidí, kteří se za kouče vydávají, rozhodli jsme se tento rok věnovat právě etice v procesu koučování. Letos jsme začali v ČAKO připravovat vlastní etický kodex. Zřídili jsme pracovní komisi pro etické otázky, která připravuje právě kodex a další pravidla, například i pro práci funkcionářů ČAKO. Chystáme i zřízení etické komise ve stanovách, aby se vedle předsednictva a akreditační komise stala dalším oficiálním a pravomocným orgánem asociace.

Pracujete několik let jako systemický kouč. Můžete vysvětlit, co to je systemické koučování?

Koučování zahrnuje různé směry a školy. Systemika je založena na přístupu, který vychází z komplexního vnímání světa. Systemika se využívá v nejrůznějších vědách, přírodních i společenských. Systemický přístup má vlastní filozofii (konstruktivismus), teorie, metodologii i praxi. Mezi teoriemi můžu zmínit například teorii chaosu, kybernetiky 2. řádu, teorii komunikace nebo  obecnou systémovou teorii. Budoucí kouč na sobě nejprve musí hodně pracovat, poznávat souvislosti, poznávat sám sebe, až získá značný nadhled, s nímž se může podívat na sebe, své okolí, svůj život, práci. Objevuje tak různé možnosti, které se mu v práci a v osobním životě rýsují, a může se sám rozhodnout, kudy půjde. Teprve když umí dost dobře pracovat sám se sebou, dokáže to skutečně účinně i s ostatními.

Co dál v ČAKO chystáte, jaké problémy byste chtěli v tomto roce a případně v budoucnu řešit?

Kromě již zmíněného etického kodexu, který by měl být hotov v lednu, se chceme tento rok více zaměřit na osvětu o koučování, protože veřejnost v tom má stále trochu zmatek. Pořádáme proto různé akce, které vysvětlují podstatu a roli koučování, představují konkrétní situace, kdy ve firmě ke koučování přistoupit, jak si vybrat kouče, co jsou akreditace a co vlastně garantují, k čemu jsou interní koučové apod.

Dalším směrem činnosti ČAKO je vytvoření systému akreditací výcviků a pravidel reakreditací, protože příští rok doběhnou první tříleté akreditace.

Další prioritou našich aktivit jsou nové webové stránky- měly by být zajímavější, živější, chceme zavést forum pro odborné debaty, rozšířit stránky o více odkazů na odborné akce i na odbornou literaturu apod. Od července budou v plném provozu.

Budeme také pořádat více odborných a vzdělávacích akcí (nejen) pro své členy, máme domluvené semináře se zajímavými zahraničními osobnostmi.

Naší ambicí je také rozšíření spolupráce ČAKO s podobnými organizacemi u nás a v zahraničí. Na závěr bych ráda řekla, že ČAKO je zcela otevřenou asociací, jejímž členem se může stát kdokoli, kdo se zajímá o koučování.